Historie Finska

První osídlení

Doklady nejstaršího osídlení pochází z Vlčí jeskyně u Kristinestad, které jsou až z období před zaledněním a v současnosti je datováno na 125 tisíc let. Zatím se jedná o jediné takto staré osídlení v celé Skandinávii.

První stálé osídlení ve Finsku se objevuje přibližně ve stejnou dobu jako jinde ve Skandinávii, okolo 8900 let př. n. l., o původu Finů se vedou dodnes spory. Okolo roku 5000 př. n. l. je již ve Finsku poměrně rozvinuté osídlení s doloženým obchodováním a skalními kresbami. Okolo roku 3000 př. n. l. začaly první snahy o zemědělství, doba bronzová začala 1500 př. n. l. a doba železná okolo 500 př. n. l. Po přelomu letopočtu se více rozvíjel obchod s Ruskem, Pobaltím i Skandinávií.

Finsko až do středověku neexistovalo jako celistvé území s jednotnou kulturou, dnešní území obývali Finové, Tavastiové, Karelové a na severu se odděleně vyvíjelo dnešní Laponsko.

Období Vikingů

Na rozdíl od zbytku Skandinávie nebylo vikingské období ve Finsku nijak výrazné. Doloženy byly obchodní vztahy a občasné vpády Vikingů na území dnešního Finska, vikingské osady byly na území Finska spíše ojedinělé.

Křesťanství a středověk

Na území Finska dorazili misionáři relativně pozdě, pravděpodobně až v 11. století. Úspěchy církve byly nevalné, sv. Jindřích byl ve 12. století dokonce zabit. Křesťanská církev byla až do 13. století špatně organizovaná a nejednotná. Ve 13. století přišel do dnešního Finska řád Dominikánů a bylo založeno město Turku, ve kterém vzniklo i biskupství.

Finsko ve středověku neexistovalo jako samostatný stát, údajně již ve 12. století vedl biskup z Uppsaly proti nejednotným Finům první křížovou výpravu a druhou vedl jarl Birger pravděpodobně v roce 1249. Finské území bylo předmětem nájezdů Germánů, Švédů i Novgorodského království. Ve 13. století patřil západ Finska pod Švédské království a Karélie patřila Novgorodu, ostatní části s řídkou populací byly pouze nahodile daněny a drancovány oběma stranami. Švédsko a Novgorod setrvávali až do konce 15. století v nestálém míru. Koncem 15. století však došlo k podrobení Novgorodu ve prospěch Moskevského knížectví a roku 1495 došlo k válce mezi Švédském a nově zformovaným Ruskem. Finsko bylo částečně vtaženo i do dalších švédských sporů, zejména do nedobrovolné účasti v Kalmarské unii pod nadvládou Dánska.

Válečná léta a osidlování

Politické rozepře ve Švédsku vynesly na trůn v roce 1523 Gustava Vasu, který fakticky zahájil éru moderního Švédska. Došlo i na hluboké reformy státní správy s většími pravomocemi pro místní úřady, což vzápětí vyústilo ve zvyšování daní. Roku 1550 byly také založeny Helsinky.

Švédové byli v průběhu 16. století téměř neustále ve válce o Pobaltí se sousedním Ruskem a Polskem. Finsko bylo vysoce daněno a pravidelně pleněno různými stranami. Došlo k poměrně významnému rozvoji zemědělského osídlení, které se posunulo do vnitrozemí a k severu, kde vytlačovalo původní Laponce. Roku 1595 se finské hranice posunuly k východu a severu díky Täyssinskému míru s Ruskem. Útlak a válečné zločiny vedly v letech 1596-97 k občanské válce, která byla krvavě potlačena.

Nadvláda Švédů a Rusů

Na počátku 17. století se Švédsko postupně stalo významnou mocností pod vládou krále Gustava Adolfa. Během třicetileté války (1618 - 1648) se Finové společně se Švédy účastnili mohutných nájezdů do střední Evropy. Díky rozmachu Švédska došlo i na rozvoj samotného Finska, zakládala se nová města a roku 1640 byla založena první univerzita v Turku. Roku 1642 vyšla celá Bible i ve finštině a v průběhu 17. století se Finsko stává ortodoxně luteránské. Pro Finsko však toto období nebylo právě idylické, protože Švédsko bylo téměř neustále ve válce s Pobaltím a příležitostně i s dalšími státy. V letech 1697-1699 zasáhl Finsko ničivý hladomor, který údajně vyhubil až 30 % populace.

V letech 1713-1721 proběhla Severní Válka s Ruskem, kdy Švédsko utrpělo drtivou porážku. Jihovýchodní část Finska, včetně důležitého přístavu a pevnosti ve Vyborgu, připadla Rusku. Finsko bylo hlavním bojištěm této války a roku 1721 byla zřejmě populace Finska jen okolo čtvrt milionu lidí.  Ke konci 18. století došlo k dalším válkám Švédska a Ruska, které nedopadly pro Švédsko příliš dobře. Došlo také ke spiknutí finských důstojníků s Rusy, kteří se pokusili Finsko obsadit. Toto povstání však bylo tvrdě potlačeno a Finsko zůstalo pod švédskou nadvládou.

V průběhu 18. století se však válčilo výrazně méně než v předchozích dvou staletích a došlo k velkému rozvoji zemědělství i vzdělanosti. Finové si díky okupacím začali uvědomovat svou vlastní identitu a navíc rostl jejich vliv ve Švédském království. Vzdělané kruhy také byly v kontaktu s Ruskem. V průběhu 18. století se také zečtyřnásobila zdecimovaná populace na téměř milion lidí.

Finské velkoknížectví

Během Finské války (1808-1809) přišlo Švédsko definitivně o finského území ve prospěch Ruska. Po uzavření Fredrikhamnské dohody se Finsko stalo carským autonomním velkoknížectvím a roku 1812 k němu byla přičleněna i finská část Karelie. V první polovině 19. století došlo k akumulaci kapitálu, který našel velké uplatnění zejména po roce 1860, kdy se uvolnily regulace. Došlo k rozmachu výstavby infrastruktury, zejména přístavů, železnic a telegrafu. Mohutná industrializace sice nedokázala držet krok například s Německem, ale byla poměrně významná pro ruský trh.

V průběhu 19. století také došlo k výraznému národnímu obrození a postupnému prosazování finštiny, která se stala úředním jazykem teprve roku 1862. Švédština však zůstala jazykem elity a umělců až do 20. století. Finské obrození bylo dlouho podporováno i Rusy, kteří se snažili oslabit švédský vliv.

Na přelomu 19. a 20. století začaly výrazně sílit tlaky na rusizaci. Ruština byla prohlášena za úřední jazyk, část samosprávy začala podléhat ruským úřadům a armáda nově podléhala ruskému velení. Došlo i na poměrně silnou cenzuru a různé útlaky. Po Ruské revoluci došlo ke generální stávce i ve Finsku a od roku 1906 mělo finsko jednokomorový parlament. Jako první v Evropě také zavedlo úplnou rovnoprávnost žen včetně hlasovacího práva, nicméně tato práva se podařilo plně prosadit do praxe až po roce 1917. Finsko si přes silnou snahu o poruštění udrželo velkou míru samostatnosti.

Osamostatnění a občanská válka

Říjnová revoluce v Rusku obrátila politické vztahy Ruska a Finska úplně naruby. Po neshodách ohledně vládnutí byl parlament obsazen Rusy a byly vypsány nové volby. Ve volbách zvítězily nesocialisté a 6. prosince 1917 byla prohlášena nezávislost. Rusko a další státy uznaly nezávislost až v lednu 1918. Socialisté porážku neunesli a v lednu prohlásili vlastní Finskou socialistickou dělnickou republiku, což vyústilo v několikaměsíční občanskou válku. Socialisté byli nakonec s pomocí Německa poraženi.

Meziválečné Finsko

Po občasnké válce docházelo až do roku 1920 k občasným bojům s Ruskem. Vznikl také spor o Ålandy, který nakonec řešilo až shromáždění národů. Ostrovy zůstaly Finsku, ale byly značně autonomní a platil zde zákaz budování vojenských základen. Meziválečné období bylo politicky velmi bouřlivé a došlo k mnoha sporům mezi socialisty, konzervativci a později i fašisty.

Druhá světová válka

V letech 1939-40 a 1941-44 proběhly Zimní válka a Pokračovací válka se Sovětským svazem. V první válce pomohlo Finsku Švédsko a ve druhé byli významnou oporou zejména Němci. Přes podivné spojenectví Finové například nikdy nevydali židy a ti dokonce bojovali po boku Němců ve finské armádě. Za spolupráci s Němci bylo Finsko velmi tvrdě potrestáno velkými reparacemi a ztratilo po válce osminu území ve prospěch Sovětského svazu, včetně průmyslového centra ve Vyborgu. Finsko však na rozdíl od ostatních sousedů Sovětského svazu alespoň uhájilo demokracii a samostatnost.

Moderní historie

Po válce muselo Finsko udržovat velmi opatrné vztahy se silným Sovětským svazem a zároveň se západními státy, vyhlásilo proto neutralitu. Od roku 1952 vznikla pasová unie se zbytkem Skandinávie, což okamžitě vyústilo v odliv obvyvatel do rozvinutějšího Švédska. Přes velmi obtížnou situaci se Finsko rychle ekonomicky i společensky rozvíjelo a z chudého a zdecimovaného státu se během několika desetiletí stal prosperující a sociálně silný stát. Od roku 1986 je Finsko členem EHS a od 1. ledna 1995 i členem EU.